Historie plemene
Středoasijský pastevecký pes je velmi starobylé plemeno. V oblasti dnešní jižní Turkménie byla nalezena hliněná figurka podobného psa, a byly nalezeny i kosterní pozůstatky. Předkem středoasijského pasteveckého psa je pes tibetský, podobný dogám.
Je rozšířen ve Střední Asii a v sousedících oblastech jako je Turecko, Uzbekistán, Kazachstán, Írán a Mongolsko. Tento pes se používal jako pes pastevecký a hlídací.
V drsných podmínkách Střední Asie přežívali pouze nejsilnější a nejodolnější jedinci. Při jejich formování zastávala hlavní rolí příroda, bez zásahů člověka.
Čistota plemene zůstává bez výrazných příměsí jiných ras. Podoba se mění podle oblastí výskytu. Psi s delší srstí žijí v horských oblastech Pamíru, v Uzbekistánu jsou menší a lehčí, v Turkménii převládají jedinci s hrubou a silnou stavbou těla s kratší srstí.